Tapper

probudí ji. TENTO ADVENTNÍ POCIT, O KTERÉM SE SNÁZE ZPÍVÁ, NEŽ POPISUJE. S PÍSNÍ "ANKLÖPFELN" UDRŽUJÍ ZPĚVÁCI SBORU LIDOVÝCH PÍSNÍ SCHWAZ STAROBYLOU TRADICI. A PŘINÁŠEJÍ LIDEM DUCHOVNÍ VÁNOČNÍ MAGII.

Není to snadné. To opravdu není. S postupujícím adventním obdobím se nejen citliví lidé dostávají na hranici svých možností - na hranici zvuku, pokud něco takového existuje. Začíná to pling-pling-pling, pak sáně tažené koňmi projíždějí sněhem a my musíme mluvit o štěstí, když je to Bing Crosby a ne kačer Donald, kdo zpívá "Jingle bells, jingle bells, jingle all the way". Je to takové hudební kladivo, které lidem naší doby připomíná, že Vánoce se blíží co nevidět.

Připadá mi, že perníková sezóna začíná v obchodních domech na vrcholu léta. Vánoční konzumní dramaturgie se pak odehrává ve stejně rychlém tempu a za vysokých tónů nemilosrdných zvonů, takže s každým dnem, kdy se Vánoce blíží, roste touha po klidu, tichu a harmonii, kterou den, k němuž vše směřuje, také znamená. Zní to absurdně. A také je.

Lamentovat nad nákupním a amerikanizovaným rychlým tempem adventu už dávno přestalo bavit. Nikdy však není nudné hledat způsoby, jak v sobě probudit vánoční pocit, který má méně společného s vykoupením ze zvukového šílenství. Je to spíše touha po pomalosti a jiných zvucích. Například na zvuky, které vznikají při chůzi v křupajícím sněhu. Nebo po praskání dřeva v krbu. Nebo po písních, které pletou zvukový kabát, jenž je útulný a hřejivý a nutí srdce bít o něco pomaleji. Toho dosahují zpěváci Sboru lidových písní Schwaz, když se v době Vánoc vydají na "Anklöpfeln" a vnesou do salónů tu pravou adventní atmosféru. Každý, kdo je slyší, ví, že našli způsob, jak probudit vánoční atmosféru.

KULTURNÍ DĚDICTVÍ UNESCO
"Přinášíme dobrou zprávu, naději a víru, že se Ježíšek narodí," říká Josef Kirchmair. Je tajemníkem Sboru lidových písní Schwaz a ví nejen o krásné historii sboru, který byl založen v roce 1928, ale také o účinku mužských hlasů, když během adventu čerpají z bohaté pokladnice lidových písní a zpívají kontemplativní melodie. Když ve vánočním čase vstupují do salónů jako "Anklöpfler", je to, jako by se hodiny vrátily zpět. Jsou to pastýři, oblečení v lodenkách, s klobouky, holemi a lucerničkami. I to je součástí tradice, kterou oživují.

"Anklöpfeln" byly v roce 2011 zapsány na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Mezinárodní organizace (UNESCO je zkratka pro Organizaci spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu) tak uznala zvyk, který v této podobě existuje pouze v tyrolském údolí Dolního Innu, kde představuje právě toto: Dědictví, kterého se nelze dotknout, ale které je slyšet, které se obvykle předává z generace na generaci a vychází z každodenní náboženské kultury vesnických komunit. "Zpěváci jsou pozváni do domu a zazpívají několik písní, které zvěstují vánoční poselství o narození Ježíše," vysvětlil Joch Weißbacher z Oberau Anklöpflern v žádosti o zápis do UNESCO, kde také uvedl: "Anklöpfeln se praktikuje v tyrolském údolí Dolního Innu a svou praxí se liší od salcburského Anglöckeln a zvonění, které je běžné v jižním Tyrolsku."

TOCKTOCK
Tváře pastýřů téměř tajemně září v poctivém světle luceren. Jakmile se seřadí do půlkruhu před rodinou, poklepou pastýřskými hůlkami na zem a tímto tlumeným "Tocktock" signalizují - pro ticho na straně posluchačů a tiché melodie na straně zpěváků. Brzy je jasné, proč pro mnoho lidí ve Schwazu začíná adventní období až po příchodu Anklöpflerů, protože se jim podaří opustit frenetický svět za dveřmi a soustředit se na to, co tyto prosincové dny skutečně znamenají.

Je až s podivem, jak tradiční úvodní píseň "Wer klopfet an" funguje i na děti, které se údajně narodily příliš pozdě na to, aby si pamatovaly kontemplativní věci. Pravděpodobně je to tím, že staré lidové písně, na které Anklöpfler nezapomínají a které doprovází sbormistr Helmut Fürhapter na kytaru, dokáží v lidech rozeznít strunu, která nemá nic společného s věkem ani původem. Ať už je to známá píseň o marném hledání přístřeší Marií a Josefem nebo "Still, ganz still ist der Winta hiatz kemma" či "Lenzei und Loisei" nebo "Geh Hansei pack die Pingei z'sam" nebo, nebo, nebo ... Posluchačům se něco stane. Není třeba to vysvětlovat ani domýšlet. Je to prostě tak. Zpěváci Sboru lidových písní Schwaz svými Klöpflerlieder vyvolávají pocit rozjímání, který nelze popsat. A navzdory rozporuplnosti slov vytvářejí zvučné ticho.