Kirchtag

V tento den se nejkrásnější a nejstarší alpská vesnice v Evropě promění v dějiště vysokohorského veselí. Co dělá Kirchtag v Eng ještě výjimečnějším: ačkoli se slavnosti konají ve vysokých horách, jsou bezbariérové!

Dělají to jako vždy. Nebo snad ne? Když se den chýlí ke konci, asi 230 krav, které tráví léto v Eng, se klusem vrací do Almdorfu, domů do svého chléva. Na výběr je devět stodol. "Vědí, kam mají jít. Každý, kdo k tomu má vztah, ví, že je to úplně normální věc. Ti, kteří toto spojení nemají, jsou překvapeni. Lidé se na to opravdu rádi dívají," říká Hansjörg Reiter. Jedna ze stájí je jeho. Je předsedou zemědělského společenství Engalm, jehož deset společníků neboli majitelů je doma v centrálním údolí Dolního Innu a má právo nechat svůj dobytek "letnit" na pravděpodobně jedné z nejkrásnějších alpských pastvin na světě.

Dělá to asi 600 kusů dobytka a 230 z nich jsou dojnice, které impozantní pochod absolvují jako samozřejmost. Ve večerních hodinách. Každý den. Ať už v sobotu, v neděli, v pondělí, v úterý - nebo v den kostela. Dokonce i na den kostela, Almkirchtag v Eng, největší sváteční den na horské pastvině, se krávy vracejí pěšky do svých stájí. Samozřejmě že chodí. Dělají to jako vždycky. A přece je možné, že v tento den nesou hlavu o něco výš, trochu víc napnou svou hrdou hovězí hruď a dodají své chůzi mírné pružnosti. Nebo skok radosti. Na Kirchtagu připomíná cesta krav malé molo. Tolik lidí se dívá a takové nadšené á a ó nejspíš zrychluje i dobytčí srdce. "Lidé většinou zůstávají, dokud krávy nepřijdou," říká Hansjörg Reiter. Jejich prohlídka stájí je posledním kouskem zábavy v den kostela, posledním dojmem, který si návštěvníci z tohoto svátku odnesou domů.


Zážitek zblízka
"Pro obyvatele Almeru jsou to velmi zvláštní chvíle," říká Hansjörg Reiter. Ví to už od svých vzpomínek: "Zítra je den kostela," říkali mu, když byl ještě "bua". "Museli jsme si vzít bílou košili a jet tam. Tak do toho člověk za ta léta prostě vroste," říká. Kirchtag je součástí jeho života stejně jako Vánoce. A stejně jako Vánoce má i Kirchtag pevné datum. Koná se první neděli v září. Tehdy, když první listí pomalu mění barvu, na jezerech už jen "straší" odvážlivci, vrcholí nejkrásnější období na horách a končí nejkrásnější období pro školáky. "Mnoho rodin využívá tento den k tomu, aby s dětmi před začátkem školy vyrazily na výlet, na krátkou horskou túru," říká Hansjörg.
Pro obyvatele Almeru a jejich rodiny, dojiče a všechny malé pomocníky, kteří každoročně připravují den kostela v Eng a kteří jsou již dlouho dobře sehraným týmem, je myšlenka na pohodovou procházku v toto nedělní ráno pravděpodobně stejně vzdálená jako javorová podlaha Timbuktu.

A přesto je to slavnostní okamžik zastavení, který dává startovní signál. Přibližně od 10.15 se obyvatelé Engalmu začínají pomalu scházet u alpské kaple. Mše začíná o půl jedenácté a je to nádherný okamžik, kdy radostný šepot a reptání náhle utichne, jakmile kněz pozvedne hlas, a všechny smysly se soustředí na mši. Teprve tehdy je znovu plně doceněno bombastické okolí, působivá horská krajina Karwendelu, Ahornbodenu nebo i samotná alpská vesnice, která je svědkem staleté zemědělské historie. A světská část dovolené začíná ranním půllitrem.

Výjimka
To, že se kolem chat shromáždí tolik lidí, je výjimka. Přestože je Engalm oblíbeným výletním cílem a výchozím bodem pro četné karwendelské túry, obyvatelé salaše si toho příliš nevšímají. "Dojiči začínají ve čtyři hodiny ráno, aby sýraři mohli začít pracovat co nejdříve," říká Hansjörg Reiter a nahlíží do každodenního života pracovníků. Opravdu brzký začátek pracovního dne je přerušen pouze zaslouženou přestávkou na oběd. Turisté obvykle začínají dopoledne, kdy je práce v plném proudu, a odpoledne se proud turistů opět zpomalí, takže život na horské pastvině je stejně pravidelný jako klidný. Pouze v den kostela je to jinak. "Ten byl pro obyvatele Engalmu vždycky vrcholem," říká vedoucí zemědělství.

Když na konci tohoto výjimečného dne dorazí krávy a odklusají do svých stájí, slavnost obvykle končí. S téměř 230 kravskými zvonci. Zdá se, že krávy si počínají tak, jako vždy v den kostela.

Tančí se v ulicích
Hrají hudebníci, u stánků se připravují pochoutky jako zillertálské koblihy a kiachl a na alpském trhu se střídají vyšívačky brašen, košíkáři, řezbáři a další. "Předvádění tradičních řemesel patří ke Kirchtagu stejně jako kiachl," říká Hansjörg. Stejně jako Kiachl nebo malá zoologická zahrada, kde se králíci a kozy ucházejí o pohlazení těch nejmenších.

Samozřejmostí je, že se ve slavnostním prostředí uctívá také sýr z Engalmu. Na letošním 23. ročníku Mezinárodní olympiády alpských sýrů se "uklízí" jak horské, tak polotvrdé sýry. Například v roce 2016 získal horský sýr Engalm zlatou medaili a polotvrdé sýry rovněž přistály na stupních vítězů. Každoročně se v Alpách zpracuje na sýry a máslo přibližně 500 000 litrů mléka. To je obrovské množství. Díky kravám, dojičům a sýrařům.

Při příznivém počasí se Kirchtag v Eng promění ve velmi zvláštní lidovou slavnost. Mluvit o špatném počasí je tabu. "Přijde to, jak to přijde. Není třeba o tom diskutovat. Ale má to určitou atmosféru, když svítí slunce, hraje hudba, lidé sedí mezi chatrčemi a pochutnávají si na dobrotách. Když je obzvlášť družná, tak se na ulici i tančí," říká Hansjörg a upozorňuje na další specialitu: "Alpských slavností je hodně. Ale Eng se od jiných alpských pastvin liší tím, že tam mohou být naživo i starší, křehčí lidé nebo lidé na vozíčku. To na jiných horských pastvinách není možné. Takhle zblízka to jinde zažít nemohou."

Tento povznášející pocit pochopíte, až když si představíte, že už nemůžete zdolávat strmé cesty, bouřlivé vrcholy a alpský život si užíváte jen ve vzpomínkách nebo u televize. Ano, Hansjörg má pravdu. Tím, že je to možné, se Eng odlišuje od všech ostatních horských pastvin. A dodává mu ještě větší kouzlo.