Událost
Vernisáž Rudy de Moor

Fotografie je zvláštní věc, navzdory použití přístroje, tedy technické pomůcky, dva fotografové, i když jsou ve stejnou dobu na stejném místě, nikdy nevyfotografují stejnou věc

Citace Inge Morath

Rudy De Moor

Narodil jsem se v Belgii. Tedy vlastně ve Flandrech. Ale to už je dávno, 7. června 1959, takže jsem Vlám, ale řekl bych, že moje kolébka byla asi 850 km vedle.

Všechno to začalo - život se někdy podivně zvrtne - v Tyrolsku, v Ellmau. S rodiči jsme projížděli ke Gardskému jezeru. V našich zavazadlech byl zbrusu nový objektiv Voigtländer Vitoret DR. Táta ho koupil, aby zachytil nějaké vzpomínky na cestu, a já, devítiletý nebo desetiletý usmrkanec, jsem směl pořídit svou první fotografii na Wilder Kaiser. Mohl jsem se na svou fotku podívat při promítání diapozitivů před našimi příbuznými, kteří z ní měli obrovskou radost. Od té chvíle jsem věděl, že budu fotografem.

Tenkrát se to v HTL s fotografií a filmem opravdu rozjelo. Po absolvování školy jsem si směl říkat fotograf. Zda jsem do té doby uměl dobře fotit, se teprve ukáže.

Po nějaké době v nepřetržité laboratoři, kde jsem v noci vyvolával negativy a diapozitivy v tmavých místnostech, kde se v případě technických problémů musely používat infračervené brýle, jsem nastoupil na vojnu. Po několika letech, kdy jsem pracoval jako prodavač ve velkém fotoobchodě, mi jeden zákazník řekl, že ve vydavatelství novin DeStandaard a Het Nieuwsblad je volné místo fotolaboranta na poloviční úvazek. Samozřejmě jsem se přihlásil a práci nakonec dostal. Dělal jsem černobílé tisky, vyvolával filmy, míchal produkty a tak dále. Bože, jak jsem tam kradl. Kradl jsem očima. Tiskoví fotografové tam patřili k nejlepším v Belgii. Můj šéf Paul Van den Abeele dokonce získal belgickou státní cenu za výtvarné umění! Ale byla to práce na poloviční úvazek, která mi moc chleba na stůl nepřinesla. Začal jsem tedy fotografovat jako vedlejšák. Postupem času jsem dostával stále více zakázek a pustil se do samostatné výdělečné činnosti. Navzdory až 250 publikacím za měsíc nebylo možné získat stálé místo, i tehdy docházelo k úsporným opatřením.

Přešel jsem do Isopress-Sénépart, tiskové fotografické agentury. Od té doby bylo všechno trochu mezinárodnější. Místo Seppa z občerstvení jsem teď měl před objektivem spisovatele, podnikatele, politiky, kancléře, prezidenty, královny a krále. Být v místnosti o rozměrech 4x4 metry s belgickým premiérem Jeanem-Lucem Dehaenem a americkým prezidentem Billem Clintonem mělo své kouzlo.

Vzhledem k názorovým neshodám mezi mnou a šéfem agentury jsem se vrátil do novinového světa, zpět k samostatné práci. Mými klienty byly noviny Gazet van Antwerpen a Het Belang van Limburg, příležitostně i další. Dokonce jsem udělal několik rozhovorů pro stranické noviny KP De rode Vaan.

Videohouse, servisní společnost, která poskytuje ENG kamerové štáby, hledala kameramany. Přechod od statických snímků k pohyblivým byl vlastně docela snadný. Nadále jsem fotografoval, ale nyní s videokamerou. Většinou jsem jezdil pro zpravodajství. Protože jsem už tehdy uměl trochu německy, byl jsem často přidělován do bruselské kanceláře ORF. Se Schmelzerem, Jungreuthmayerem, Adrowitzerem a dalšími jsem zase o něco více cestoval do zahraničí. Mezi mé úkoly patřily summity EU, summity NATO, ale také soudní proces s pedofilním Dutrouxem. Takže v mém profesním životě byly i velmi stresující okamžiky.

A pak přišla tyrolská láska. Alespoň jsem si to myslel. Láska zmizela. Rudy zůstal v Tyrolsku a pracoval jako vývojář ofsetových disků ve společnosti Artpress, dceřiné společnosti Koch Media, a velmi krátce jako řidič autobusu. A pak zase jako kameraman v Tirol TV a Re eins TV. Až jsem dostal příležitost pracovat jako redakční fotograf pro Tiroler Tageszeitung. Děkuji Thomasi Böhmovi, Luisi Vahrnerovi a Mario Zenhäusernovi. Takříkajíc zpět ke kořenům. Nesmírně jsem si to užíval, i když mě pandemie stála také hodně nervů.

Tato výstava je průřezem mého času TT, od Bernharda Aichnera po T. C. Boyla, od Georga Williho po Pan Ki-muna, od Marie Stockhausenové po Enriqueho Gasu Valgase. Nebo od Paava Järviho po Gustava Kuhna. A nezapomeňte na vodu!!!